Ústavný súd ČR z 10.9.2014 - K oprávneniu súdneho exekútora požadovať informácie od advokáta vs. mlčanlivosť advokáta

Podstata ústavní stížnosti spočívá v posouzení otázky, zda je soudní exekutor oprávněn v rámci povinné součinnosti třetích osob zakotvené v ust. § 33 odst. 4 e. ř. požadovat od stěžovatele v postavení advokáta sdělení informace týkající se běžné advokátní činnosti vykonávané ve vztahu k povinnému, coby klientu stěžovatele, demonstrativně spočívající ve sdělení údajů o probíhajících nebo již skončených soudních, správních či jiných řízeních, ve kterých klient stěžovatele vystupoval, o podávání přihlášek do insolvenčního řízení a uzavírání splátkových kalendářů s jeho dlužníky. Obecně lze tuto otázku postavit tak, zda je možno běžnou procesní činnost advokáta považovat za správu majetku klienta a zda je tedy extenzivní výklad ust. § 33 odst. 4 e. ř. na úkor prolomení povinnosti mlčenlivosti advokáta stanovené v ust. § 21 zákona o advokacii v tomto směru přípustný. Soudní exekutor a obecný soud v napadených rozhodnutích vyjádřili názor, že procesní zastupování klienta stěžovatele v řízeních před soudy je správou majetku, když pohledávky jsou za majetkovou hodnotou a stěžovatele tedy stíhá povinnost podat soudnímu exekutorovi požadované informace.