Ústavný súd ČR z 13.3.2013 - Priznanie invalidného dôchodku, osobe ťažko zdravotne postihnutej

Žaloba byla zamítnuta s tím, že stěžovatel (v řízení před obecnými soudy žalovaný, dále též jako "žalovaný") dosáhl zletilosti a je osobou těžce zdravotně postiženou, takže mu byl přiznán plný invalidní důchod, který od ledna 2011 činí 8.972 Kč měsíčně. Rozhodnutím Okresního soudu v Písku z prosince 2009 byl zcela zbaven způsobilosti k právním úkonům. Stěžovatel také pobíral příspěvek na péči, který činil od 1. 8. 2009 částku 12.000 Kč měsíčně a v průběhu řízení došlo od 1. 7. 2011 k jeho snížení na 8.000 Kč měsíčně. Žalovaný stále navštěvuje základní školu speciální při centru ARPIDA, kde se plní desetiletý vzdělávací program. Ve školním roce 2010/2011 navštěvoval 9. ročník. Zdravotní stav žalovaného, neboť se jedná o osobu s těžkým kombinovaným postižením, vyžaduje velmi specifický individuální přístup ve vzdělávacím zařízení. Žalovaný potřebuje pomoc při úkonech péče o vlastní osobu, neboť se jedná o osobu závislou na pomoc jiné fyzické osoby ve stupni III. - těžká závislost. Dle soudu prvního stupně nelze v tomto specifickém případě důsledně vycházet z definice § 85 odst. 1 zákona o rodině. Při posuzování trvání vyživovací povinnosti vzal jako kritérium jednak příslušná ustanovení zákona o důchodovém pojištění, jednak zákona školského. Nezaopatřené dítě se pro účely zákona o důchodovém pojištění považuje dítě do skončení povinné školní docházky, a poté nejdéle do 26. roku věku, jestliže za c) z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat výdělečnou činnost. V odstavci 5 se uvádí, že za povinnou školní docházku se pro účely tohoto zákona považuje též a) pokračování žáků, kteří po splnění povinné školní docházky nezískali základní vzdělání, základním vzděláním 10. ročník základního vzdělání v Základní škole speciální, pokračování žáků se zdravotním postižením v základním vzdělávání a kurz pro získání základního vzdělání organizovaný základní nebo střední školou ve formě denní výuky, který navštěvují osoby mladší 26 let, které nezískaly základní vzdělání. V odstavci 6 se uvádí, že za nezaopatřené dítě se nepovažuje dítě, které je poživatelem invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně. Žalovaného by nebylo možno považovat za neopatřené dítě, neboť je poživatelem invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně. Na druhé straně ale žalovaný navštěvuje základní školu při centru ARPIDA a plní desetiletý vzdělávací program - Základní škola speciální (rehabilitační vzdělávací program). V odstavci 2 školského zákona se uvádí, že žákovi se zdravotním postižením může ředitel školy ve výjimečných případech povolit pokračování v základním vzdělávání do konce školního roku, v němž dosáhne 20. roku věku, v případě žáků vzdělávajících se podle § 16 odst. 8 věty druhé a § 48 pak se souhlasem zřizovatele do 26. roku věku. Soud prvního stupně vzhledem k těmto ustanovením zákona dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky zrušení vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému, neboť žalovaný je osobou se zdravotním postižením, která splňuje definici žáka podrobujícího se speciálnímu vzdělání v Základní škole speciální při centru ARPIDA a plnící vzdělávací program Základní škola speciální - rehabilitační vzdělávací program; ve školním roce 2010/2011 navštěvoval 9. ročník. Přitom vzdělávací program je desetiletý. Jestliže žalovanému zákon i vzhledem ke zdravotnímu postižení umožňuje základní školní docházku, pak je nutno ji považovat za důvod trvání vyživovací povinnosti. Soud v rámci tohoto řízení nezkoumal výši vyživovací povinnosti, ale pouze to, zda je založen důvod pro trvání vyživovací povinnosti. Proto byl návrh na zrušení vyživovací povinnosti zamítnut.