Ústavný súd ČR z 6.11.2007 - K ponímaniu spotrebiteľskej ochrany

Z odůvodnění ústavní stížností napadeného rozsudku nalézacího soudu vyplývá, že obecný soud stěžovatelem vznášené námitky považoval za liché. Především konstatoval, že smlouva ani její jednotlivá ustanovení neodporují dobrým mravům, nejsou neurčitá, stěžovatel pak nebyl ani uveden v omyl, pokud jde o měnu peněžitého plnění. Nalézací soud pak neshledal, že by smlouva byla stěžovatelem uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, což by stěžovatele opravňovalo od smlouvy odstoupit. Pokud byl obchodním zástupcem informován o možnosti odstoupit od smlouvy, stalo se tak před podpisem smlouvy; smlouva byla uzavřena písemně, proto k její změně mohlo dojít pouze písemně, což podle nalézacího soudu stěžovatel neprokázal. Jestliže se stěžovatel podle obvodního soudu dovolával toho, že od 16. 10. 1995 přestala ČNB zveřejňovat směnné kursy, a neměl tudíž kurs rozhodující pro výpočet splátek v korunách k dispozici, nalézací soud k tomu uvedl, že s ohledem na způsob vyhlašování kursu se jedná o skutečnosti obecně známé, které stěžovatel měl znát.